Nebezpečné nákazy včel
Definovány v zák. č. 166/1999 Sb. (veterinární zákon), v platném znění.
Zákon krom jiného stanovuje obecné zásady pro tlumení nebezpečných nákaz (to s přihlédnutím na zachování zdravotní nezávadnosti včelích produktů - konkrétní opatření určuje KVS ve svých Mimořádných opatřeních). Dále umožňuje odškodné při utracení na úřední příkaz a při úřední kontrole nařízené likvidace a v neposlední řadě stanovuje sankce při porušení zákona.
Nebezpečné nákazy včel dle veterinárního zákona jsou:
- mor včelího plodu (bakteriální)
- hniloba včelího plodu (bakteriální)
- varroáza včel (parazitární)
- roztoč Tropilaelaps (parazitární)
- roztočíková nákaza včel - Akarapidóza (parazitární)
- tumidóza (Aethina tumida) – Lesknáček úlový (škůdce).
1. Mor včelího plodu
Nebezpečná nákaza postihující převážně zavíčkovaný plod. Původcem je bakterie Paenibacillus larvae, která vytváří velmi odolné spóry. Ty jsou schopny přežívat ve včelařském inventáři i mnoho desítek let. Odolávají běžným dezinfekčním prostředkům i ATB. Ničí je až teplota 117 ºC po dobu 1 hodiny. Proto jediné skutečně účinné tlumení je radikální spálení zejména dřevěného vybavení (celé úly – nástavky, oplodňáčky, plemenáče, startéry apod.). K typickým příznakům patří mezerovitost plodu, děravá a propadlá víčka, příškvar v buňce, který jde obtížně odstranit a dále např. larvy, které mění barvu a napětí pokožky. K šíření nákazy dochází nejčastěji vylupováním úlů uhynulých včelstev na mor, usazováním rojů neznámého původu, popř. zalétáváním infikovaných včel, dary v podobě infikovaných úlů, plástů, a to z pochybných zdrojů nebo od včelařů, kteří z neznámých důvodů přicházeli o svá včelstva a přestali včelařit, při výrobě mezistěn z vosku, který nebyl řádně dezinfikován.
Při podezřelém úhynu včelstva a podezření na mor, je zapotřebí zamezit přístupu ostatním včelám a neprodleně tuto situaci hlásit veterině.
2. Hniloba včelího plodu
V ČR nebyla tato nákaza řadu let zjištěna. Jedná se přesto o nebezpečnou nákazu, která se vyskytuje na všech světadílech. V ostatních evropských zemích cca u 10 % včelstev. Postihuje zejména otevřený plod. Nejčastějšími původci Melissococcus pluton – je infekční pouze pro larvy (v příškvarech přežívá 3 roky) a Paenibacillus alvei. Šíření nákazy je v podstatě stejné jako u moru včelího plodu. V úlu se nákaza šíří prostřednictvím nakažených včel, které potravou infikují dvoudenní larvy. Ty hynou ve stáří 4 dní ještě před zavíčkováním buněk. K příznakům patří květnový a červnový výskyt, slábnoucí včelstvo, mezerovitost plodu, změna barvy a napětí pokožky u mladých larev, příškvary, které lze snadno odstranit, klihovitý či kyselý zápach v úlu. Opatření jsou stejná jako u moru včelího plodu.
3. Varroáza včel
Původcem roztoč Varroa destruktor vyskytující se původně jen na včele indické. Parazituje na včelím plodu i dospělých včelách sáním jejich hemolymfy. Tím včely oslabuje a usnadňuje šíření řady jiných nákaz. U včely medonosné se množí na trubčím i dělničím plodu, trubčí preferuje. Jeho výskyt byl zaznamenán již na všech světadílech kromě Austrálie. Na území dnešní ČR první výskyt v r. 1981, dnes na celém území ČR. K preventivním opatřením patří utrácení rojů neznámého původu a sledování denního spadu (červen, červenec) a pravidelné vyšetření zimní měli (směsný vzorek je nutné odevzdat důvěrníkovi vždy závěrem ledna!!). Vlastní tlumení nákazy probíhá trojím podzimním léčením (2x fumigace + 1x aerosol) u zvlášť napadených včelstev pak jarní nátěr plodu přípravkem M 1 a následná fumigace Varidolem).
4. roztoč Tropilaelaps
Jedná se o nebezpečnou nákazu včelího plodu a včel. V současné době se však v Evropě nevyskytuje (zřejmě zatím).
5. roztočíková nákaza včel - Akarapidóza
Přestože se jedná o nebezpečnou nákazu, nebyla v ČR již dlouhou dobu diagnostikována.
6. tumidóza (Aethina tumida) – Lesknáček úlový
Jedná se o brouka původem z Afriky. Pro rychlost svého šíření a výrazné škody působící ve včelstvech však představuje reálnou hrozbu i pro včelaře ve střední Evropě. V r. 1996 rozšířen do Severní Ameriky, 2003 Kanada a Austrálie, 2004 úspěšně zachycen v Portugalsku, 2014 v jižní Itálii. Více k problematice časopis Včelařství 1/2015.